Při střídání plodin se oves obvykle vysévá jako konečná plodina po jiných zrnech, po stejných předchůdcích jako ječmen, ale častěji než luskoviny, ozimá a jarní pšenice, která leží ladem. Dobrými předchůdci jsou řádkové plodiny, zejména brambory a kukuřice. V oblastech pěstování lnu se po lnu dosahují vysoké výnosy ovsa podle obratu sloje. Nedoporučuje se ji umisťovat dva roky po sobě na stejné pole a po řepě, protože to vede k šíření běžného škůdce – háďátek. Vzhledem k nízké citlivosti ovsa na kyselost půdy v mimočernozemní zóně začíná vývoj bažinatých půd obvykle jeho výsevem.
Samotný oves díky velkému množství kořenových zbytků může být dobrým předchůdcem pro jiné plodiny. V podmínkách specializace střídání plodin, kdy nasycení obilných plodin dosahuje 65%, plní oves funkce „sanitární“ plodiny, protože má zvýšenou odolnost proti hnilobě kořenů. Po smíchání s jednoletými luštěninami je oves jednou z nejlepších plodin ležících ladem.
Díky dobře vyvinutému kořenovému systému oves velmi efektivně využívá úrodnost půdy a živiny zbylé z předchozí plodiny. Oves je citlivější na aplikaci minerálních hnojiv, zejména dusíkatých, než jarní pšenice a ječmen a vyznačuje se delší dobou spotřeby živin a slabou akumulací prvků minerální výživy na začátku vegetačního období. Aplikace organických hnojiv na předplodinu má zvláště silný vliv na výnos a kvalitu zrna. Odběr živin pro tvorbu 1 tuny zrna je, kg: N – 29, 31; R2 05-10; K12 – 20. 32. Fosforečná a draselná hnojiva se aplikují při hlavním zpracování půdy, dusíkatá hnojiva – při předseťové kultivaci (38%), zbytek – formou hnojení v období odnožování – začátek trubkování. V oblastech s nedostatečnou vlhkostí se dusíkatá hnojiva aplikují zcela před setím pro předseťovou kultivaci.
Systém zpracování ovsa se neliší od systému zpracování půdy pro ostatní jarní obiloviny. Hlavní zpracování půdy při ukládání ovsa po strništích se provádí na podzim. Skládá se ze dvou technik: loupání strniště a orba, při zakládání ovsa po řádkových plodinách se provádí pouze orba. Na severu nečernozemské zóny a na Sibiři, kde je doba od sklizně předplodiny do nástupu stabilních mrazů kratší než jeden měsíc, není praktické provádět loupání, ihned se provádí orba. Oves dobře reaguje na ranou podzimní orbu a prohlubování orné vrstvy, což může zvýšit výnos o 0,25. 3,0 t/ha.
V oblastech náchylných k větrné erozi se používá půdoochranný systém zpracování půdy – bezplísňové kypření. V zimě se provádí zadržování sněhu.
Jarní zpracování půdy zahrnuje bránění orby pro zachování vlhkosti v půdě a předseťovou kultivaci. V oblastech s nadměrnou vlhkostí a za chladného deštivého jara se neprovádí bránění zorané půdy, ale pouze předseťová kultivace. V oblastech s nedostatečnou vlhkostí na lehkých, sypkých půdách se půda před setím převálcuje, aby se zajistilo jednotné umístění semen a vzhled jednotných výhonků.
Příprava osiva k setí.
Pro setí je nutné použít semena nejlépe uvolněných odrůd. Musí být roztříděné, dostatečně velké a zarovnané. To je zvláště důležité pro oves, protože se vyznačuje prodlouženým kvetením a tvorbou zrn v latách.
Časné termíny setí jsou pro oves příznivé. V evropské části Ruska rané termíny výsevu umožňují vyhnout se poškození sazenic Fusarium a poškození švédskou mouchou. Oves se vysévá, když půda fyzicky dozraje.
Nejprogresivnější způsob setí ovsa je úzkořádkový, který vytváří nejlepší podmínky pro růst a vývoj rostlin.
Péče o ovesné plodiny
Komplexní opatření pro péči o porosty ovsa zahrnují válcování, ničení půdní kůry, hubení plevelů, chorob, škůdců a poléhání.
Pro získání stejnoměrných výhonů na suchém jaře a v oblastech s nedostatečnou vlhkostí je nutné použít po setí válcování s kroužkovými válci. Kromě agrotechnického efektu válcování napomáhá lepšímu urovnávání povrchu půdy, což následně usnadňuje sklizeň. Když se před vzejitím objeví půdní kůra, zavlažování by mělo být provedeno napříč plodinami pomocí lehkých bran. Tato operace pomáhá ničit plevel, ničit kůru a zvyšovat přístup vzduchu ke kořenům. Délka klíčku při raném bránění by neměla přesáhnout 1,5 cm, u delšího rašení by se mělo bránění provádět při tvorbě 3 listů, aby nedošlo k poškození rostlin. Pro hubení plevelů ve fázi odnožování je nutné provádět chemické odplevelování herbicidy.
Dvoufázová sklizeň začíná, když zrna ve střední části laty dosáhnou voskové zralosti, a jednofázová sklizeň začíná na začátku plné zralosti zrna.
Technologie pěstování ovsa zahrnuje 6 fází: 1. Určení jeho místa v osevním postupu; 2. Výběr kvalitních odrůd a semen, jejich příprava k setí; 3. Příprava půdy k setí: zpracování, aplikace hnojiv a případně rekultivace; 4. Výběr technologie setí osiva; 5. Provádění opatření k péči o rostliny: ochrana před škůdci, chorobami a plevelem. 6. Organizace sklizně plodin.
Výše uvedené technologické prvky musí především splňovat požadavky biologických vlastností odrůdy.
Organická a minerální hnojiva výrazně zvyšují výnos ovsa. Oves dobře využívá následný efekt hnoje aplikovaného na předchozí plodinu.
Výnosy ovsa dramaticky zvyšují minerální hnojiva. Účinnost různých druhů minerálních hnojiv závisí na jejich dávce a formě, půdních podmínkách a obsahu živin v půdě.
Na sodno-podzolových hlinitých půdách oves dobře reaguje na aplikaci dusíkatých hnojiv.
Při správném používání hnojiv se výrazně zvyšují výnosy, zvyšuje se odolnost rostlin vůči suchu, chorobám, škůdcům a zvyšuje se nutriční hodnota obilí. Ječmen vyžaduje velké množství snadno dostupných živin v počátečním období svého růstu a vývoje. V této době je velmi důležité poskytnout mu potřebné množství hnojiva.
Díky dobře vyvinutému kořenovému systému oves velmi efektivně využívá úrodnost půdy a živiny zbylé z předchozí plodiny. Podle D. N. Pryanishnikova tvoří oves 1 tuny kořenových zbytků na 3,75 hektar.
Oves se oproti ječmeni vyznačuje delší dobou vstřebávání živin a slabou akumulací prvků minerální výživy na začátku vegetačního období. Nejvyšší intenzita spotřeby živin v ovsu nastává ve fázi spouštění – mléčném stavu zrna. Ke konci květu absorbuje asi 60 % dusíku, 30–45 % draslíku, 60 % fosforu a 55 % vápníku z celkového množství potřebného pro tvorbu plodin. Jako všechny obilniny se na konci kvetení ovsa zpomaluje přísun živin a v době, kdy zrno zcela dozraje, začíná jejich odtok do půdy.
V ovesném zrnu se v mléčné fázi zrna hromadí maximum dusíku, ve voskové fázi draslík a hořčík a ve fázi plné zralosti fosfor a vápník. V období plné zralosti se v zrnu koncentruje převážná část dusíku a fosforu, ve slámě draslík. Je třeba vzít v úvahu, že nevyvážená výživa obilnin dusíkem zvyšuje spotřebu vegetativní hmoty a vody pro transpiraci, snižuje odolnost rostlin vůči chorobám a zpomaluje dozrávání zrna.
Podle N.A.Rodiny (1975) byla platba za 1 kg a.v. zvýšení výnosu hnojiva by mělo být dosaženo při (NP)60. V podmínkách Kirovské oblasti to bylo u ovsa 3,8 kg.
Pro oves je lepší aplikovat méně rozpustné formy dusíkatých hnojiv.
Čpavková voda se aplikuje do hloubky 10–15 cm při orbě nebo na jaře při kultivaci.V porovnání s jinými formami dusíkatých hnojiv je čpavková voda méně vhodná k poléhání plodin.
Dobré výsledky poskytuje také použití bezvodého amoniaku v dávce N60. Dále se používá pro orbu se zapuštěním na těžké půdy do hloubky 12–14 cm, na lehké půdy – do hloubky 15–18 cm.
Je třeba počítat s tím, že při nedostatku fosforu se zpomaluje růst rostlin ovsa a prodlužuje se jeho vegetační období. Chcete-li získat vysoké výnosy ovsa, měli byste použít (RK)60-70. Na rašelinných půdách se na jaře aplikují draselná hnojiva.
Účinnost hnojiv se výrazně zvyšuje při aplikaci pásovým způsobem do hloubky 8–15 cm s odstupem 15–35 cm.Tento způsob použití hnojiv oproti posypu podle dlouhodobých údajů VNIIUA zajišťuje zvýšení výnosu obilných plodin o 0,2–0,5 t/ha.
Na rašelinných půdách se P aplikuje na oves.45К120-150 a hnojiva s obsahem mědi. Na minerální drenážované půdy se N obvykle aplikuje45-60P30-45K45-50.
Obilniny intenzivně spotřebovávají fosfor během fáze klíčení a odnožování. Proto je účinné zavádět do řádků granulovaný superfosfát v dávce P20-30 nebo při výsevu 100–120 kg/ha nitrofosky.
Na základě výsledků diagnostiky rostlin se provádí hnojení. Optimální obsah živin v ovsu ve fázi odnožování je 5–6, 2–2,4, 6–7 %; ve fázi výstupu z trubice – 3,2–4, 1–1,5, 4–5; ve fázi tření – 1,3–2,2, 0,7–0,9, 2–2,4 %, resp.
Pokud jsou hladiny živin v rostlinách nižší, než je uvedeno, musí se takové plodiny hnojit.
Výpočet potřeby hnojiva
Podle laboratorního rozboru je nutné znát odvod živin v kg na 1 tunu výrobku.
